Soudy – spravedlnosti oudy (?)

Domnívám se, že otazníček v závorce za titulkem má více než smysl. Jaké že ty „oudy“ spravedlnosti ty naše soudy jsou?

V prvé řadě je naše země asi průkopníkem v integraci (jinde) nezávislé soudní moci do businessu a to tak, že soudní mašinérie je jeho přímým činitelem, ba víc, nástrojem. Jak jinak si vysvětlit báječný zlatý důl s exekucemi nad vykoupenými promlčenými pohledávkami? Kde se má jeden dovolat práva? U soudu? U toho, od kterého obdržel platební rozkaz? Kde je vláda, kde je parlament, proč nečiní úkony ve stavu legislativní nouze? Inu proto, že ta nouze se netýká naší věrchušky, ale socek, tak co po nich, že ano.

Jindy zase soudy aktivně vstoupí do složitého gambitu hraného v justici samotné. Narážím na báječnou situaci se soudně zmařeným odvolání p. Rampuly. Osobně se už absolutně neorientuji v tom, kdo je bílý, kdo je černý, kdo je modrý a kdo oranžový. Snad jen tuším, že přezdívka „zametač“ se nedává za počet vyřešených případů… navíc to moc dobře evokuje postavu čističe Wolfa z jedné báječné gangsterky Pulp Fiction.

Oh, by the way: Wolf: asociace je mrška. Případ Wolf čeřící naši mediální hladinu i blogosféru stojí taky za zmínku. Pokud jste schopni potlačit radost, že konečně někoho dostali, zkuste se zamyslet : nesnaží se nás tady někdo opít rohlíkem? Opravdu se to, zač byl dán flastr stalo? Role (nejen) médií je v tomto případě více než sporná, objektivní informace se v nich nelze dobrat, pokud Vás zajímá víc, doporučuji se mrknout na stránky (http://www.petrwolf.eu) a udělejte si názor sami. Já si zatím zazpívám dětskou písničku: Who´s Afraid Of The Big Bad Wolf? Tralalalala.

V mírně rozezpívaném duchu si vzpomenu na kapelu Vltava a panáčka. Ale moment, nějaký panáček taky přišel o hlavu. Moment, soudy z panáčka udělali hajzla, jak si sám panáček postěžoval soudkyni: http://www.lidovky.cz/tyc-napsal-otevreny-dopis-soudkyni-d6s-/ln_domov.asp?c=A120229_135737_ln_domov_ogo. Tento případ mě děsí a vzrušuje současně. Umění (a umělec sám) se opět ukázalo nebezpečným natolik, že stát nemá jiný prostředek než soud a vězení. Nebýt to realita našeho novo-normalizačního Těžka, myslel bych si, že se jedná o nepovedený masopustní happening (něco jako Ples v Opeře, ale míň blbé …) Každopádně: jsem s Tebou, panáčku! Drž se!

Po výše zmíněných negativních obrazech našeho soudnictví bych rád našel něco pozitivního a opravdu: mám to. Naše soudy umí bezvadně zafungovat a předvést bleskurychlý zásah a vymožení práva. Nevěříte? Já vám to tedy připomenu: zkuste si najít causu žalobu soudců na stát ve věci krácení výdělku. To se stalo v době, kdy kluci z parláče odsouhlasili zmražení platů ústavních činitelů a soudců a kluci soudcovský jim do toho hodili promptně vidle. Jak to dopadlo? Inu jak muselo, soudci si vysoudili na státu škváru zpět i s úroky.

Na závěr se vrátím ke svému titulku – Soudy – spravedlnosti oudy - otazník je na místě. Nebo vykřičník? Nemohu se zbavit stále intenzivnějšího pocitu, že někdo dělá „oudy“ z nás všech. Jak dlouho na sobě necháme štípat polena?