Dobrá zpráva pro „srdcaře“

Aneb zamyšlení majitele nemovitosti, pronajimatele a klienta CZ bank. Následující úvaha je dedikována srdcařům – tedy lidem, kteří podle známé charakteristiky mají ve dvaceti letech srdce na pravém místě, ale toto srdce jim po třicítce začne hypertrofovat, až převládne nad rozumem.

Je známo kudy (a bohužel i kam) se ubírá bankovnictví, zvláště na nových územích EU, kde jsou banky vesměs v zahraničním vlastnictví. Kdysi se lidé, kteří měli více peněz, než chtěli spotřebovat, obraceli s důvěrou na banky se záměrem tyto peníze zabezpečit a rozhojnit. V bankách si peníze bezpečně uložili a při výběru za to dostali jistou částku navíc ve formě úroků. Tedy pokud měli jakoukoliv částku jen uloženu na jakkoliv dlouho v jakékoliv bance, při výběru dostali od banky víc, než si uložili.

Tato prastará praxe je dnes již překonaná. Je pravda, že banky dosud (z autorovi neznámých důvodů) dodržují pravidlo nezápornosti úroků (např. autor požívá práva úroku ve výši 0,01 % vložených peněz - tedy pro méně protřelé v matematických vědách má dotyčný právo jako odměnu obdržet roční úrok ve výši jedné desítitisíciny vkladu (roční úrok z každého uloženého milionu je 100 Kč), avšak bankovní poplatky za služby jsou koncipovány tak, aby při téměř jakémkoliv využívání nebo i nevyužívání bankovních služeb platilo, že po období, kdy nevkládáte, ani nevybíráte z banky peníze, budete mít na svém účtu uloženo méně, než jste tam původně vložili.

Jako z jiného světa působí starší novinová zpráva o nálezu ve starém psacím stole z 19. století cenného papíru na 70 dolarů, jehož současnou cenu novináři hodnotili jako závratnou. V našem systému bankovnictví by bylo nejlépe nalezený cenný papír spálit, jinak se nešťastný nálezce při uplatňování svých nároků nedoplatí poplatků bance za uplynulých 200 let služeb! 

Tedy shrnuto - pokud občan nyní a u nás uloží v bance - a tím ji dá na jistou dobu k disposici - peněžní obnos – v úhrnu za to musí bance zaplatit.

Tento stav hodnotí jeho tvůrci a odborníci jako „zdravé bankovnictví“.

Troufám,vážený srdcaři, že při té myšlénce srdce Ti povyskočí!

Nejprve si zodpovězme otázku: „Co mají společné bankovnictví s pronajímáním bytů?“

I zde přeci dávají pronajimatelé byty, které mají jistou hodnotu a jsou v jejich vlastnictví, k disposici nájemníkům na jistou dobu. Tito nájemníci o jejich byty během užívání rovněž pečují a po stanovené době je vracejí pronajimateli ve stavu odpovídajícím řádnému používání.

Vyvstává tedy otázka:“Za co by měli ve světle nově zažité bankovní praxe nájemníci pronajimatelům platit?! Naopak by měli po vzoru bank účtovat pronajimatelům přiměřené částky za udržování bytů ve stavu odpovídajícím řádnému používání.

Čest práci.

P.S.

Autor pokládá navržený způsob za elegantnější alternativu vyvlastňování domovního majetku. V neposlední řadě proto, že zde není důvod ke změně plátců daně z nemovitostí.

A díky „demokratičnosti“ záměru - neboť dává více lidem, než kolika bere - by na něj mohla i EU popatřit zálibným okem.